Než jsme přijeli do Skogaru, uvažovali jsme, jestli napřed půjdeme na výlet po cestě podél vodopádů na řece Skoga, nebo se vypravíme na Vestmanské ostrovy. Nakonec jsme se rozhodli napřed vyrazit na Vestmany. Říkali jsme si totiž, že v pátek by měl být nápor návštěvníků menší, než v sobotu, hlavně po ránu, protože z Reykjavíku je to odsud docela...
Ze Skaftafellu do Skogaru jsem původně plánoval víceméně jen přesun, nakonec z toho ale vyšel bezvadný den.
Jeden ze spolužáků na základce místo "trojúhelník" říkal s typickým brněnským akcentem "tróhelník". Vzpomněl jsem si na něj i na to slovo, když se přiblížil tento bod programu, který samozřejmě nemohl chybět, sestávající z geoparku Geysir, vodopádu Gullfoss a z historického Thingvelliru. Doufal jsem, že na začátku května by tam nemuselo být tolik...
Na Islandu je kromě jiných atrakcí nachází taky spousta ledovců. Vzhledem k jeho zeměpisné poloze ostatně není divu. Největším z nich nejen na ostrově, ale v celé Evropě je ledovec Vatnajökul o výměře 13 200 čtverečních kilometrů. Jeho splazy sjíždějí až na úroveň mořské hladiny a na některých místech se led doslova stýká s mořem.
Vznik Studlagilu jako turistického magnetu je docela paradoxní. Obvykle je to totiž tak, že hospodářský rozvoj přírodě tak úplně nepřeje a často přírodní památky padnou na vrub pokroku. V tomto případě to ale bylo naopak. Řeka Jökulsá a Dal (na mapě Jokla) si na mnoha místech vyhloubila koryto mezi čedičovými skalami a schovala se do soutěsky....
Jsem městský člověk a koně jsem viděl v mládí nejčastěji při televizních přenosech z dostihů. Osobních setkání jsem ale měl jen pár.
Puffiny, neboli papuchalky, jsem viděl poprvé na propagačním materiálu kterési cestovky zkraje devadesátek. Zjistil jsem si, že se vyskytují v chladnějších vodách a vyšších zeměpisných výškách. Když jsme proto jeli v roce 1995 do Norska, doufal jsem, že je uvidím, ale průvodkyně Eva řečená Rašelina mi vysvětlila, že zrovna tam, kam jedeme, se...
Trajekt přistál a když na nás došla řada, vyjeli jsme na Island. Snažili jsme se domoci informací, jak to udělat v oznámením stavu tachometru při příjezdu, ale pánové v uniformách nás odbyli, že to není jejich starost a máme se obrátit na berňák.
Z Brna do Hirtshalsu, přístavu na severním konci Jutského poloostrova, odkud trajekt odplouvá, je to bezmála tisíc čtyři sta kilometrů a protože trajekt odplouval v neděli ve tři hodiny odpoledne a deadline na příjezd byl hodinu před odplutím, bylo jasné, že bude třeba vyjet v sobotu. Abychom se nemuseli moc štvát ráno před odjezdem, už v pátek...
Motto: Taka expedica to neni pro novica, pro ušaka zajica, to se rozumi