Ledovcové laguny
Na Islandu je kromě jiných atrakcí nachází taky spousta ledovců. Vzhledem k jeho zeměpisné poloze ostatně není divu. Největším z nich nejen na ostrově, ale v celé Evropě je ledovec Vatnajökul o výměře 13 200 čtverečních kilometrů. Jeho splazy sjíždějí až na úroveň mořské hladiny a na některých místech se led doslova stýká s mořem.
Nejznámějším takovým místem je laguna Jökulsarlon asi 80 kilometrů východně od Höfnu. Čelo ledovce tady končí v laguně spojené s mořem. Odlamují se z něj kry odplouvající po hladině laguny směrem k moři, když se zmenší natolik, aby propluly půlkilometrovým kanálem mezi lagunou a mořem. Pohled na lagunu je tak fascinující, že se z ní stala jedna z největších turistických atrakcí na jihu ostrova, která nesmí chybět v itineráři žádné slušné cestovní kanceláře nabízející zájezdy na Island.
K laguně jsme přijeli uprostřed slunečného odpoledne. V podstatě jsme museli počítat s tím, že i zkraje května bude návštěvníků atraktivních míst přibývat nepřímo úměrně vzdálenosti z Reykjavíku. Už v Höfnu se počet aut v campu výrazně zvýšil oproti tomu, co jsme viděli na předchozích místech. Na místě jsme viděli, že se sezónním návalem návštěvníků se tady počítá, protože na třech stranách mostu spojujícího břehy laguny byla vybudována velká parkoviště. To na pravé straně směrem od Höfnu, u něhož se nachází zázemí, bylo takřka obsazené a kolem vody se rojily skupiny lidí. Když jsme ale lagunu viděli, pochopili jsme, že některé pozoruhodnosti zkrátka návštěvník Islandu vidět musí. Na hladině plují kry, tu doopravdy veliké, tu menší na pozadí bílého čela ledovce a modré oblohy. Led má přitom nejrůznější odstíny od bílé až po tyrkysovou. Ten, kdo se na kry dívá, jim může podle své fantazie dávat jména podle toho, co mu připomínají, nejčastěji zvířata, nebo ptáky. V jezeře žijí tuleni a sem tam na hladinu vykoukne černá hlava. Vyplavené kry se v moři rozpadají a moře vyplavuje malé kousky i větší kusy ledu na černou pláž, které se proto říká diamantová.
Pro toho, kdo se nechce hlavně v sezóně mačkat, je tady alternativa. O deset kilometrů blíž Reykjavíku je podobná laguna jménem Fjallsarlon. Parkoviště není placené, aut na něm stojí výrazně méně a cestou k laguně stejně jako přímo u ní jsme potkali jen pár lidí. Tahle laguna je trochu jiná, než její slavnější sestřička. Protože koryto odtoku do moře je výrazně menší a delší, hladina typické mléčné barvy v centrální části pod splazem ledovce je hustě pokrytá drobnějšími krami, které postupně odtávají přímo v ní, a některé z nich jsou proto již od pohledu spíš firnové, než skutečně ledové. Je to nepochybně velká turistická atrakce a pokud se k tomu přidá i počasí, jako právě dnes, zážitek, na který se dlouho vzpomíná. Pro toho, kdo si jej chce zvýšit, se pak nabízejí vyhlídkové plavby po obou lagunách.
