Islandští koňové

Islandští koňové jsou vedle papuchalků dalším symbolem Islandu. Na ostrov přišli spolu s prvními osadníky a během těch více, než tisíce let, se z nich stalo svébytné plemeno nezaměnitelné s jiným. Islanďané jsou si vědomi jejich jedinečnosti. Z obavy před przněním rasy, jak by řekli kamarádi pana Hitlera, nebo pan Turek, je proto zakázán jakýkoliv import koní na Island. Nejsou příliš vysocí (v kohoutku tak asi metr třicet), jsou mohutně stavění a podsadití, protože byli využíváni spíš k práci, než k jízdě, ale prý dokáží i velmi dobře běhat. Protože žijí právě tady a obvykle venku, jsou samozřejmě velice odolní vůči povětrnostním podmínkám, a vzhledem krásně zapadají do zdejší krajiny. K jejich významným vlastnostem patří kromě jiného, že na rozdíl od jiných koní kromě kroku, klusu, cvalu a "pomalého" mimochodu ovládají i rychlý mimochod, v místním jazyce "tölt", a jsou proto ideální k vyjížďkám na koni pro lidi, kteří na koni v životě nejezdí a rádi by si to aspoň jednou zkusili. Navíc mají přátelskou a klidnou povahu. Stále více se jich proto vyváží do celého světa.

Využili jsme toho, že kousek od místa, kde jsme stáli v Grindavelliru, byla ohrada se stádečkem koní, a šli se na ně podívat zblízka. Někteří se zvědavě přiblížili k plotu, za kterým jsme stáli, a mohli jsme si je jednak prohlédnout pěkně zblízka, a jednak k naší radosti i pohladit je a pokecat si s nimi. Kupodivu mají velice jemnou srst. Koukají se na člověka a jako z většiny koní z nich jde klid a síla. Velice pěkný zážitek, i kdyby se už neměl opakovat.