Termální výlet

V roce 2008 jsem na Novém Zélandu přijel do vesnice, do které se lidé jezdili dívat na geotermální úkazy, jako bublající bahno, foukající páru, tryskající vodu a hangi, jídlo uvařené v páře proudící ze země. Pod názvem vesnice Whakarewarewa (doopravdy se tak jmenovala) bylo drobnějším písmem napsáno Thermal village. Podobný "podtitul" by mohl být i na tabulích označujících Hveragerdi. Skleníků vytápěných párou tady prý je větší výměra, než výměra obytné plochy, a termálních jevů je všude kolem dokola spousta. V průvodci mě zaujala termální řeka, tedy řeka, v níž se člověk může vykoupat v teplé vodě. Pro Čecha je docela vtipné, že se jmenuje Varmá. Protože takovou atrakci jsem ještě neviděl, ani nezkusil, rozhodl jsem se, že bychom se tam měli vypravit. Na místě, kde začínala cesta k řece, bylo vybudováno placené parkoviště. Přičítal jsem to tomu, že kousek vedle končí atrakce zvaná Megazipline, několik set metrů dlouhá. Když jsme tam ale přijeli, ziplajna nefungovala a od parkoviště vyrážely skupinky lidí vzhůru do kopce. Dali jsme se tedy taky na pochod. Po cestě byly k vidění podobné věci, jako předtím na Zélandu, v Geysiru, nebo v Soosu ve Františkových lázní, tu jezírka, jimiž probublával plyn, prohlubně v zemi, ve kterých mlaskala a nadouvala se šedivá hmota připomínající řídký beton, nebo syčící pára unikající přímo ze země. Řekl bych, že toho tady člověk vidí víc, než v Geysiru, musí pro to ale něco udělat. Cesta pravidelně stoupala a otevíraly se krásné výhledy do plasticky zvrásněné krajiny. Chybět samozřejmě nemohl ani obligátní vodopád. Soňa zkoušela teplotu vody v potoce tekoucím kolem cesty a teplota pozvolna stoupala, až jsme přišli k místu nazvanému Reykjadalur, kde bylo vybudováno koupadlo. Podél vody vedl dřevěný chodníček, tu a tam se schůdky do vody, v řece byly vyhloubeny mělké tůňky ohraničené hrázkami z naskládaných kamenů a na několika místech byly vybudovány zástěny na převlékání. Ve vodě už bylo naloženo docela dost do červena zabarvených lidí. Rozhodli jsme se, že napřed obejdeme asi třiapůlkilometrovou smyčku nad koupadlem, abychom si koupel zasloužili. Potěšilo nás, že počet lidí, kteří se taky vydali dál, se podle očekávání významně snížil. Cesta obešla návrší nad koupadlem. Nahoře čekaly další termální atrakce a taky výhledy do krajiny, která pokračovala zvlněnou planinou. Byla to úplně jiná krajina, než před pár dny, a stejně hezká. Sešli jsme dolů ke koupadlu, svlékli se a našli si tůňku se správnou teplotou. Jak totiž voda teče, ztrácí teplotu, takže nahoře je teplejší, než dole a člověk si tak může vybrat teplotu, jaká mu vyhovuje. Naložili jsme se do vody a setrvali v ní dobrou půlhodinu. Pak jsme se posbírali a sešli dolů. Postrkoval nás a cloumal s námi stále sílící vítr shora, který foukal i ve městě. Nebylo to úplně příjemné, protože pohazoval batohy na zádech a člověk občas skoro ztrácel rovnováhu, ale to byla asi jediná vada na kráse tohohle povedeného dne. V campu dole jsem pochopil, proč jsme tam potkali tolik lidí. Nabízí se tady totiž kreslená mapa s plánem města na jedné straně a plánem cesty "to the hot river", takže se z koupání v teplé řece stala oficiálně uznaná atrakce.

Protože se nám výlet líbil a předpověď počasí se změnila v náš prospěch, rozhodli jsme se ve Hveragerdi zůstat ještě další den a vymyslet variantu. Hned za vstupem jsme proto uhnuli doprava do doliny podél říčky Grendalsá. Cesta sice nebyla vždycky úplně čitelná a někdy poněkud problematická (byla označena i jako cyklostezka, ale nedokážu si představit, že bych se na ni vydal na kole), ale dolina byla stejně hezká jako ta, která vede přímo ke koupadlu, a páry foukající ze země, bublajících jezírek a šplouchajícího horkého bahna bylo mnohem více, než včera. Výrazným bonusem pak bylo, že kromě nás tam nikdo nebyl. V závěru doliny bylo čím dál víc vidět stoupat hustý proud páry někde na druhé straně kopce. Když jsme se tedy připojili k okružní cestě nad koupadlem, na rozcestí jsme odbočili doprava. Po chvilce jsme uviděli před sebou jezero a na jeho druhé straně budovu s velkým komínem z něhož pára ucházela. Napadlo mě, že by to mohla být malá geotermální elektrárna, ale nejsem si jistý, budova mi přišla na elektrárnu příliš malá, ale třeba to byla malá elektrárna. Obešli jsme jezero, koukli se na další dvě v další dolině a vrátili se na okružní cestu. Po ní jsme sešli ke koupadlu, naložili se do horké vody a pak sešli stejnou cestou jako včera dolů.

to be continued

to be continued