Stykkisholmur

Převážnou část výletu jsme trávili poblíž moře. Těšil jsem se proto na přístavní městečka, která mám doopravdy rád. Prozatím to ale bylo docela zklamání. Žádné z přístavních městeček na jihu ostrova totiž nemělo vizáž, a tím méně atmosféru, kterou bych očekával. První takové místo, ze kterého jsem byl doopravdy nadšený, byl dnes Stykkisholmur na poloostrově Snafellsnes. Když se před námi otevřel výhled na přístav s nízkým červeným majákem na čedičovém riffu v pozadí, spadla mi čelist. Samozřejmě jsme si návrší s majákem s výhledem na ostrovy a ostrůvky kolem dokola obešli a prošli se i městečkem kolem domků pyšně vystavující datum svého vzniku. Obvykle je to někdy kolem roku 1900, kdy prý městečko zaznamenalo největší konjunkturu, některé jsou ale mnohem starší. Třeba takzvaný Norský dům, ve kterém je muzeum, tady stojí už od třicátých let devatenáctého století a byl to vůbec první patrový dům na ostrově. Všechno bylo až kašírovaně pěkné, jen jednu věc jsem nepochopil. Ve městě je starý dřevěný kostelík a větší kostel podle mého odhadu z první poloviny minulého století. Přesto ale kohosi napadlo na návrší nad městem vybudovat veliký moderní kostel, který do krajiny nezapadá a k starosvětsky útulně působícímu městečku se nehodí velikostí, ani vizáží. Chybička se někdy vloudí ... 

to be continued