Na hradě Kašpárku i pod ním

V Kašperských Horách kočila nejzápadnější, nejpozději vzniklá a nejméně frekventovaná větev Zlaté stezky. Je to vidět i na vzhledu města, které nesnese srovnání s Prechaticemi a matkantní je i rozdíl oproti Vimperku. Náměstí vévodí renesanční radnice s trojitým štítem, ale tím výčet opravdu pozoruhodných památek v zásadě konči. Fakt je, že něsto přinejmenším působí mnohem udržovanějším dojmem, než když jsme tady byli poprvé v roce 1986 a všechno bylo šedivé a opadané.

Zásadní změnu prodělal i hrad Kašperk. V roce 1986 to byla jen zřícenina s typickou siluetou hradního paláce se dvěma věžemi. Už tehdy se ale kolem rojili mladí lidé z hnutí Brontosaurus a pokoušeli se zachránit, co šlo. Dcerkám se tehdy líbilo hlavně jméno hradu, kterému říkaly hrad Kašpárek. Po čtyřiceti letech jsem nestačil žasnout. Byla zgruntu vybudována nová budova nazývaná Purkrabství, věže hradního paláce byly zastřešeny a hradní palác zcivilizován do stavu, kdy je do něj možné pustit návštěvníky. Na prohlížení tam toho samozřejmě moc není, ale nedostatek mobiliáře je nápaditě nahrazen dvěma videoprodukcemi a hlavně ta s mluvící hlavou krále Jana Lucemburského je doopravdy dobrá. Krásný výhled na hrad a opulentní panorama šumavské krajiny se pak nabízí z takřka neznatelného opevnění jménem Pustý hrádek naproti hradu, na které vede turistická značka a odkud se dá plynule pokračovat směrem k parkovišti.