Danubiana

Celý název této instituce zní Danubiana Meulensteen Art Museum. Nachází se kousek od Bratislavy na poloostrově vybíhajícím do nádrže vodního díla Gabčíkovo hned vedle vodáckého kanálu v Čunově a je to kombinace galérie a muzea. Vznikla jako symbióza entusiasmu slovenského galeristy Polakoviče a finančních prostředků, ale taky určitě nemalého entusiasmu holandského mecenáše Meulensteena. Pan Polakovič vybudoval v Popradu první soukromou galerii na Slovensku Žlutý dům Vincenta van Gogha a měl vizi umělecké galerie mezinárodního přesahu na unikátním místě na hranicích Slovenska, Maďarska a Rakouska. Pro svoji vizi dokázal přesvědčit holandského podnikatele Meulensteena, který na její vybudování poskytl napřed finanční prostředky a pak i část svých uměleckých sbírek. Galerie disponuje jednak stálou sbírkou moderního umění a jednak se zde konají dočasné výstavy. Svým způsobem lze považovat za exponát i samotnou budovu galerie uvedenou do provozu v roce 2000 dostavěnou a přestavěnou v roce 2014 a k ní přiléhající park. Nevím, jestli k tomu přispělo slunečné letní počasí, nebo voda všude kolem, ale uvnitř budovy byla spousta světla a prostoru a vystavená díla na mě nejvíc působila svou barevností a expresivitou. Celý areál se spoustou plastik a skulptur v pečlivě upraveném plenéru se pak docela vymyká představě o galerii jako vážné a formální instituci, a už vůbec mi nepřišlo, že jsem kousek od Bratislavy, ale připadal jsem si jako o pěkných pár set kilometrů jižněji ve Španělsku, nebo v Itálii. Vznik je svým způsobem podobný Batlinerově sbírce ve vídeňské Albertině, výsledek je ale úplně rozdílný. Nevisí a nestojí tady díla světově uznávaných mistrů, ale umělci, jejichž díla jsou vystavena v Albertině, taky nebyli považování za světové umělce v době, kdy je tvořili, takže kdo ví, co bude za pár desítek let. Každopádně stojí zato při cestě přes Bratislavu odbočit a udělat si čas na prohlídku i na posezení v kavárně.