Dancing queen

Velká Británie je v současné době snad jediná evropská země, která prožívá majestát své královské rodiny. Bylo tomu tak odjakživa a na tom nic nemění fakt, že jmenovce současného pana krále, toho jména prvního, si v sedmnáctém století popravili. Jisté problémy nastaly v průběhu první světové války. Panovnický rod totiž pochází z rodu Saxe Coburg Gotha. To jméno nezní právě britsky a taky to samozřejmě žádný britský rod není. Hořkou ironií bylo, že německý císař a britský král v průběhu první světové války, v níž stály jejich země na opačných stranách bojiště, byli bratranci. Korunu tomu nasadilo, že německá letadla, která bombardovala Londýn, nesla jméno Gotha. Obyvatelé Velké Británie se začali dívat na svůj panovnický rod s podezřením, jestli to náhodou nejsou taky jen převlečení Němci. Král Jiří V. si proto změnil jméno na angličtěji znějící Windsor a po ukončení války se Británie po jistém váhání nakonec rozhodla pokračovat v tradici "silné monarchie" se všemi atributy, které k tomu patří. Nepřipojila se tak k jiným zemím, zejména skandinávským, kde královské rodiny jsou "primae inter pares" a první mezi rovnými jsou i jejich členové. Na tom se nic nezměnilo ani po druhé světové válce, kdy Velká Británie, která byla v té době největší koloniální mocnost, svým koloniím poskytla nezávislost, protože ve válce sice zvítězila, ale vyšla z ní jako ekonomicky zbídačený stát a jejich správu nebyla s to ufinancovat. Královský majestát tak zůstal do značné míry poslední připomínkou někdejších velmocenských časů, kdy Británie vládla mořím a nad její říší slunce nezapadalo. Z královské svatby nástupnice trůnu a pak i z její korunovace se staly celonárodní slavností, k čemuž nemalou měrou přispěla i tehdejší novinka v podobě přímého televizního přenosu.

Speciálním symbolem královského majestátu byla právě královna Alžběta II. Korunována byla v roce mého narození a kralovala po dobu takřka sedmdesáti let. Byla pro Brity neochvějnou jistotou, nejen proto, že drtivá většina z nich jiného panovníka nezažila, ale i proto, že nikdy nenastala situace, kdy by její důstojnost byla zpochybněna, přestože nejpozději od počátku devadesátých let stále častěji vycházely najevo aféry členů její rodiny, napřed synů Charlese a Andrewa včetně jejich manželek, a později taky nezvedeného, ale milovaného vnoučka Henryho.

Poprvé jsem Velkou Británii navštívil v roce 1996. Častěji jsem tam pak začal jezdit zhruba kolem roku 2010, napřed za svou starší dcerkou a od roku 2013 za Soňou, která tam tehdy žila a pracovala. Samozřejmě jsem nemohl nevidět spoustu memorabilií panovnického rodu, nejčastěji samotné paní královny, které se nabízely ke koupi. Při předposlední návštěvě v roce 2017 jsem ale v gift shopech zaznamenal předmět vymykající se z obvyklého důstojného, nebo aspoň rádobydůstojného rámce. Byl to podstaveček se solárním článkem a na něm postavička nepříliš přesvědčivě znázorňující paní královnu. Celá ta věc fungovala stejně, jako jiné podobné předměty, kdy se květinka kývá a kočička mává pracičkou, když na článek dopadne světlo. Tady se ale vrtěla ze strany na stranu samotná paní královna. Existence tohoto suvenýru dokládá jednak šíři britské demokracie a jednak britský smysl pro humor, i když tu věc zřejmě vyrobili v Číně, jako spoustu jiných podobných zbytečností. Stejně by mě ale zajímalo, jestli paní královna někdy tuhle věc viděla, a pokud ano, jak se na ni tvářila. Prý měla velký smysl pro humor, o čemž svědčí npříklad klip, který spolu s představitelem Jamese Bonda Danielem Craigem natočila k slavnostnímu zahájení olympijských her v Londýně v roce 2012.

Možná i proto, že ten suvenýr byl tehdy k mání doslova všude, mě vůbec nenapadlo, že bych si ho mohl koupit. Pak se mi to ale rozleželo v hlavě a názor jsem změnil. Když jsme tedy jeli v roce 2022 do Skotska, umínil jsem si, že tuhle věcičku si musím obstarat. Nastal ale problém. Tančící paní královna z obchodů zmizela. Nevím, jestli proto, že se dodávka vyprodala a o další nebyl zájem, nebo z ohleduplnosti, protože princ Philip už tehdy odešel a bylo jasné, že ani paní královna tu dlouho nebude. Nakonec jsem ale přece jen v Braemaru v gift shopu, kde jsem si takřka třicet let předtím koupil svoji první kravatu s tartanovým vzorem, v regálu uviděl osaměle postávající dvě figurky. Nezaváhal jsem ani na okamžik a jedna z nich se přestěhovala do mého batohu. Můžu jen dodat, že to byla nejen první, ale i poslední příležitost si tenhle suvenýr pořídit, protože na žádném jiném místě jsem jej už neviděl.

Paní královna umřela o pár měsíců později na podzim toho roku. Pořád ale stojí na polici v knihovně u nás doma a když na ni zasvítí slunko, dá se do tance.