Dancing queen

Velká Británie je v současné době snad jediná evropská země, která prožívá majestát své královské rodiny. Bylo tomu tak odjakživa a na tom nic nemění fakt, že jmenovce současného pana krále, toho jména prvního, si v sedmnáctém století popravili. Jisté problémy nastaly v průběhu první světové války. Britští králové totiž pocházejí z rodu Saxe Coburg Gotha. To jméno nezní právě britsky a taky to samozřejmě žádný britský rod není. Hořkou ironií za první světové války bylo, že německá a britská vojska stála na opačných stranách bojiště, ale německý císař a britský král byli bratranci. Korunu tomu nasadilo, že německá letadla, která bombardovala Londýn, nesla jméno Gotha. Obyvatelé Velké Británie se začali dívat na svůj panovnický rod s podezřením, jestli to náhodou nejsou taky jen převlečení Němci. Král Jiří V. si proto změnil jméno na angličtěji znějící Windsor a po ukončení války se Británie po jistém váhání nakonec rozhodla pokračovat v tradici "silné monarchie" se všemi atributy, které k tomu patří. Nepřipojila se tak k jiným zemím, zejména skandinávským, kde královské rodiny jsou "primae inter pares" a první mezi rovnými jsou i jejich členové. Na tom se nic nezměnilo ani po druhé světové válce. V průběhu dalších dvaceti let Velká Británie poskytla svým koloniím nezávislost, protože ve válce sice zvítězila, ale vyšla z ní jako ekonomicky zbídačený stát, který se jen horko těžko stavěl na nohy, a jejich správu nebyla s to ufinancovat. Královský majestát tak zůstal do značné míry poslední připomínkou někdejších velmocenských časů, kdy Británie vládla mořím a nad její říší slunce nezapadalo. Z královské svatby nástupnice trůnu a pak i z její korunovace se staly celonárodní slavností, k čemuž nemalou měrou přispěla i tehdejší novinka v podobě přímého televizního přenosu, a tradice pokračuje až do současnosti dalšími grandiózně pojímanými královskými událostmi.

Speciálním symbolem královského majestátu byla královna Alžběta II. Korunována byla v roce mého narození a kralovala po dobu takřka sedmdesáti let. Byla pro Brity neochvějnou jistotou, nejen proto, že drtivá většina z nich jiného panovníka nezažila, ale i proto, že nikdy nenastala situace, kdy by její důstojnost byla zpochybněna, přestože nejpozději od počátku devadesátých let stále častěji vycházely najevo aféry členů její rodiny, napřed synů Charlese a Andrewa včetně jejich manželek, a později taky nezvedeného, ale milovaného vnoučka Henryho.

Poprvé jsem Velkou Británii navštívil v roce 1996. Častěji jsem tam pak začal jezdit zhruba kolem roku 2010, napřed za svou starší dcerkou a od roku 2013 za Soňou, která tam tehdy žila a pracovala. Samozřejmě jsem nemohl nevidět spoustu memorabilií panovnického rodu, nejčastěji samotné paní královny, které se nabízely ke koupi. Při předposlední návštěvě v roce 2017 jsem ale v gift shopech zaznamenal předmět vymykající se z obvyklého důstojného, nebo aspoň rádobydůstojného rámce. Byl to podstaveček se solárním článkem a na něm postavička nepříliš přesvědčivě znázorňující paní královnu. Celá ta věc fungovala stejně, jako jiné podobné předměty, kdy se květinka kývá a kočička mává pracičkou, když na článek dopadne světlo. Tady se ale vrtěla ze strany na stranu samotná paní královna. Existence tohoto suvenýru dokládá jednak šíři britské demokracie a jednak britský smysl pro humor, i když tu věc zřejmě vyrobili v Číně, jako spoustu jiných podobných zbytečností. Stejně by mě ale zajímalo, jestli paní královna někdy tuhle věc viděla, a pokud ano, jak se na ni tvářila. Prý měla velký smysl pro humor, o čemž svědčí například klip, který spolu s představitelem Jamese Bonda Danielem Craigem natočila k slavnostnímu zahájení olympijských her v Londýně v roce 2012.

Možná i proto, že ten suvenýr byl tehdy k mání doslova všude, mě vůbec nenapadlo, že bych si ho mohl koupit. Pak se mi to ale rozleželo v hlavě a názor jsem změnil. Když jsme tedy jeli v roce 2022 do Skotska, umínil jsem si, že tuhle věcičku si musím obstarat. Nastal ale problém. Tančící paní královna z obchodů zmizela. Nevím, jestli proto, že se dodávka vyprodala a o další nebyl zájem, nebo z ohleduplnosti, protože princ Philip už tehdy odešel a bylo jasné, že ani paní královna už tu dlouho nepobude. Nakonec jsem ale přece jen v Braemaru v gift shopu, kde jsem si takřka třicet let předtím koupil svoji první kravatu s tartanovým vzorem, v regálu uviděl osaměle postávající dvě figurky. Nezaváhal jsem ani na okamžik a jedna z nich se přestěhovala do mého batohu. Můžu jen dodat, že to byla nejen první, ale i poslední příležitost si tenhle suvenýr pořídit, protože na žádném jiném místě jsem jej už neviděl.

Paní královna umřela o pár měsíců později na podzim toho roku. Pořád ale stojí na polici v knihovně u nás doma a když na ni zasvítí slunko, dá se do tance.