Trochu jiný výlet

Na kole trávím v posledních letech každoročně více, než dvě stě dnů v roce a bylo by proto úmorné a taky nudné psát o každé vyjížďce. Tahle byla ale trochu jiná. Obvykle totiž jezdím kolem Brna, takže objíždím známá místa. Tentokrát se ale naskytla příležitost vyrazit jinam. Trasu jsem si vymyslel z Třebíče do Telče a pak přes Třešť do Zašovic, vesničky nad Okříškami, kde bydlí Sonin taťka.

V Třebíči svítilo sluníčko a předchozí den jsem jezdil kolen Brna jen nalehko. Venku ale nebylo úplně teplo. Vzal jsem si proto pod bundu termotričko s dlouhým rukávem a vyrazil. Zanedlouho jsem si blahopřál k moudré volbě, protože sluníčko zalezlo za mraky a s ním zmizel i pocit tepla. Vysočina je vysočina proto, že je výš, než jižní Morava a bylo vidět i cítit, že jaro sem přichází pomaleji. Hlavně po cestě do Telče mi to ani nijak zvlášť nevadilo. Několikrát jsem tudy už jel a vím proto, že trať je kopcovitá a člověk se zahřeje zdravým pohybem na čerstvém vzduchu. Měl jsem trochu strach z provozu na silnici, protože předtím jsem tudy jezdíval vždycky o víkendu, ale byl jsem příjemně překvapený, protože aut bylo podstatně méně, než jsem čekal. V Telči jsem se projel po slavném náměstí a podíval se na věž, ze které vykukoval pan Werich ve filmu Až přijde kocour, a pak pokračoval dál do Třešti. Silnice se narovnala a rychlost podstatně zvýšila. V Třešti jsem si připomněl, že je to město betlémů, podíval se, jak pěkně opravili místní zámek a pak mě čekaly poslední kilometry do Zašovic. Nejsou to lehké kilometry. Je totiž třeba napřed přejet jeden kopec do Stonařova, pak druhý do Kněžic a poslední k hlavní silnici z Jihlavy do Třebíče. Hlavně ten poslední je dlouhý a v závěru jsem při dvanáctiprocentním stoupání cítil, že už toho dnes bylo víc, než obvykle. Pohled na computer mi řekl, že jsem dnes ujel něco přes sedmdesát kilometrů a nastoupal kilometr a čtvrt, a nohy mi zase hlásily, že to byla dřina, ale výlet stál zato.