Nejlepší výhled na svět

Jestli od někoho uslyšíte, že nejlepší výhled na svět je ze sedla koně, nevěřte mu. Nejlepší výhled na svět je ze sedla kola, obzvlášť pokud má člověk dobré kolo, dobré sedlo a dobré nohy, počasí přeje a je se na co koukat. 

Zrovna na tomto výletě se to všechno sešlo. Předeslat musím ještě, že gerontové ve věku 70+ žijící v Brně mají (asi jediné) dvě výhody vyplývající z jejich věku, totiž že po Brně jezdí na občanku a v rámci dopravního systému IDOS 24 hodin za 40 korun, a to včetně psa, nebo kola, takže při dobrém plánování se za čtyřicet korun dají pořídit i tři cesty v rámci kraje. Obvykle si ale prodlužuju akční rádius v rámci jednoho cyklovýletu a tak jsem to udělal právě dnes a rozhodl se výlet začít a skončit v Tišnově a projet okruh do Lomnice, pak přes kopec do Chlébského a Nedvědic, zase nahoru po opačné straně údolí Svratky do Dolní Rožínky a zpět.

První část výletu vyšla podle plánu. S odřenýma ušima jsem stihl vlak, který jsem stihnout chtěl, v Tišnově sedl na kolo, stoupáním, které mi vždycky připomíná obrovský amfiteátr po sedmi kilometrech projel přes vesnici jménem Řepka, jež ale nemá s bývalým fotbalistou nic společného, a po dalších dvou kilometrech zastavil v Lomnici na náměstí, jehož dispozice se za posledních třista let nezměnila. Mohl jsem se pokochat pohledem na radnici, kostel a morový sloup přímo na náměstí a na zámek nad ním a vychutnat si atmosféru ospalého maloměsta. Dodat můžu, že kromě uvedených pozoruhodností rovnou na náměstí začíná naučná stezka Járy Cimrmana a v části Nový svět si švagrová před pár lety koupila a provozuje penzion Zámecký mlýn (https://www.lomnice.cz/rodinny-penzion-zamecky-mlyn</p>).

Prodloužený akční rádius jsem chtěl využít tak, že do Chlébského pojedu po trase, kterou jsem ještě nikdy nejel, přes Chrastovou, Žleby, Brumov a Černovice. Příjemným překvapením byla kvalita asfaltu. Ten totiž nebyl rozbitý, jak je hlavně na vedlejších silnicích v okolí Brna obvyklé. Naopak nepříjemným překvapením bylo, že trasa nebyla takřka značená. Napadlo mě, že si snad správcové řekli, že domácí trefí a ti ostatní tam nemají co dělat, tak proč jim to zjednodušovat. V Brumově jsem se proto jediného člověka, kterého jsem potkal, musel ptát, jak se dostanu do Černovic, a v Černovicích zase, jak dál do Chlébského. Samotná cesta byla ale za odměnu, ve vyšších polohách se krajina otevírala a naskýtaly se právě ty nejkrásnější výhledy na svět, o kterých jsem se zmínil na začátku. 

Ve Chlébském jsem zkontroloval stav bledulek a zjistil, že ještě neodkvetly. Protože byl všední den, kromě mě tam nebyla živá duše. V Nedvědici jsem ale zjistil, že jsem poněkud za časovým plánem. Operativně jsem tudíž změnil trasu a místo abych jel podél železniční trati směrem na Rožnou a pak do Dolní Rožínky, vzal jsem to nahoru přes Sejřek. Protože jsem tudy už párkrát jel, věděl jsem, že před pár lety tady pokládali nový asfalt a pojede se dobře, a taky že nad Nedvědicí je ze silnice krásný výhled na hrad Pernštejn z ne úplně obvyklé strany. Z hlavní silnice jsem pak odbočil za Olším přes Klokočov do Doubravníku a za odměnu si dopřál takřka pětikilometrový sjezd po novém asfaltu. 

Kdykoliv jedu přes Doubravník, potěším se pohledem na kostel Povýšení svatého kříže. Zvenčí je sice trochu přestavěný do baroka, ale díkybohu jen tak trochu a tudíž vynikne gotický sloh, ve kterém byl postavený. Když má člověk štěstí, dostane se i dovnitř a může obdivovat krásné kamenické práce v interiéru z nedvědického mramoru. Pak už mě čekal už jen poslední kopec z vesnice nahoru, sjezd k řece a podél ní silnice do Tišnova se zastávkou v klášteře Porta coeli v Předklášteří, kde si člověk může užít jednat potravy ducha při procházce areálem a hlavně při pohledu na portál kostela Nanebevzetí panny Marie, který dal klášteru jméno, a tělo může potěšit v klášterním pivovaru. Kostel, který je perlou areálu, se právě opravuje, jak hlásá velký billboard, a až budou opravy hotové, bude možná ještě hezčí. 

Výlet to sice nebyl dlouhý, celkem šedesát kilometrů, ale byl výživný jak pro tělo, protože jsem nastoupal kilometr, tak pro dušičku. Stála zato už samotná jízda probouzející se jarní krajinou navíc vylepšená vším tím pěkným, co jsem při ní viděl.