Jarní klasika

Od začátku roku letos počasí cyklistice nepřálo. Napřed mrzlo, pak přišly vlhké dny a jedna z věcí, které srdečně nesnáším, je čištění kola. Poslední týden se ale počasí prudce zlomilo do předjaří a mé cyklistické srdce pookřálo.

V pátek jsem si v novinách na internetu přečetl článek, že prý na Novomlýnských nádržích zimuje okolo patnácti tisíc hus velkých, dlouho už ale letos zimovat nebudou, protože dospěly k závěru, že zima končí, a hodlají se přestěhovat do severních krajů. Jejich ranní vzlety jsou prý úchvatná podívaná. Je ale třeba být na hrázi mezi nádržemi, odkud je lze nejlépe pozorovat, před východem slunce, v této roční době tak dvacet minut po šesté.

Napadlo mě tedy, že pokud bychom se chtěli na tohle divadlo podívat, ideální by bylo podniknout výlet v neděli. Představa, že budu v neděli vstávat o půl páté ráno a pak ještě klepat kosu kdesi na hrázi, mě sice vůbec nelákala, ani netěšila, přemohl jsem ale svoji přirozenost a přednesl Soně, co jsem se dočetl, s dotazem, co ona na to. Ani jsem se nemusel ptát, protože bylo předem jasné, že se pro tu myšlenku nadchne. Tudíž jsme dnes ve čtvrt na šest nasedli do auta a vyrazili.

Zuzana jsme nechali na parkovišti u Aqualandu Moravia a vydali se na hráz. Teplo vypadá jinak, protože u vody bylo kolem nuly. Postupně se rozednívalo, obloha světlala a pomalu, ale jistě se mi to začalo líbit. Když jsme přišli na doporučené pozorovací místo u propusti v hrázi, už tam pár lidí bylo. Připojili jsme se tedy k nim a očekávali slibované divadlo. To se ale nekonalo. Nevím, jestli v článku v novinách zapomněli uvést, že ptáci neodlétají každý den, nebo husy už odletěly, nebo to bylo špatně z nějakého jiného důvodu, každopádně se ale vzlet dnes nekonal. Museli jsme se tedy spokojit s východem slunce nad nádrží s ostrovem s kostelem svatého Linharta uprostřed a siluetou Pálavy v pozadí. Vzpomněl jsem si přitom na písničku bratří Ebenů, v níž se zpívá Nečtu noviny, píšou koniny …

Když už jsme vyjeli, měli jsme v plánu prodloužit cestu do Pavlova a obejít si Pálavu. Máme totiž svoje jarní klasiky, a to kosatce na Pálavě, bledule v Chlébském, mandloně v Hustopečích a koniklece v Brně na Kamenném vrchu. Bylo sice jasné, že kosatce rozkvetou tak možná koncem března, ale přesto nás to tam táhlo. Vzali jsme to z Pavlova nahoru na Dívčí Hrady, pak doprava po modré značce ke Kaštanovému háji, odtud jsme vystoupali k červené značce a po ní se vrátili na Dívčí Hrady. Odměnou nám kromě samotné procházky probouzející se jarní krajinou byly první sněženky, na jižním svahu i rozkvetlé, a hlavně setkání s houbou jménem ohnivec rakouský. Tyhle houby jsem viděl poprvé v životě a ani Soňa, která houby sbírá, zatímco já je hledám, a v naší rodině plní funkci Smatlochy, si nedokázala vzpomenout na jejich jméno. Museli jsme tedy hledat v atlasech hub a ve wikipedii po návratu domů.

Zuzana jsem nechal na starost Soně, nasedl na kolo a vrátil se domů přes Kurdějov s nádherným kostelem, Šitbořice evokující svým názvem to zvučné anglické slovo a Těšany s barokní kovárnou.

Můžu tedy uzavřít, že zrovna v sobotu začala pro cyklisty sezóna jarních klasik závodem Omloop Het Nieuwsblad a jen o den později začala pro nás na Pálavě.